Plán na dnešek začínal tzv. Free Guided Tour. Je to prohlídka města s průvodcem, který není licencovaný, ale většinou o to nadšenější a placený dle uznání posluchačů a až na konci túry. Vstali jsme tedy dřív než včera a v půl desáté už stepovali nastoupení na místě srazu. Rozdělili nás dle jazyků a dál na skupinky po maximálně 15 lidech.
Naše průvodkyně byla razantní dáma středního věku původně z Jižní Afriky, vdaná za Řeka a absolutně na svém místě. Prohlídku, která měla trvat 2 hodiny 45 minut, natáhla snad na tři a půl a celou dobu to mělo spád! Mluvila zajímavě, plno toho věděla a protáhla nás náměstími s mnoha lidmi i zajímavými miniaturními uličkami. Rozhodně bych si to někde zase zopakovala.
Jen tak pro zajímavost, vysvětlovala nám i co a jak ohledně toho střídání stráží, co se nám včera moc nepozdávalo. Ukázalo se, že uniformy jsou kombinací původních uniforem Turků, za které se kdysi Řekové převlékli, aby zůstali v utajení, a rozmarů mladého německého krále Otta, který měl rád koně, ale neměl na ně, tak chtěl aby mu klapali aspoň vojáci. A ze stejného důvodu provádějí i ten stepovací rituál.
Po skončení prohlídky jsme se vydali do jedné z doporučených ulic na street food, jídlo do ruky za slušné peníze. Nakonec jsme si oba dali falafel v pitě a byl výborný. Pak jsme pokračovali podívat se na Národní knihovnu a hned vedle byla i Univerzita Atény a Akademie Atény. Všechny tyto budovy jsou typicky řecké, sloupy a mramor. Žádná není přístupná veřejnosti, ale z knihovny jsme viděli aspoň vstupní halu, a když je ten mramor vymalovaný, je fakt krásný.
Po mnoha hodinách ťapání jsme začínali postrádat energii, tak jsme se usnesli, že je čas na zákusek. Kousek od našeho hotelu je cukrárna, kolem které chodíme pokaždé, když jdeme na metro a obdivujeme tam sladkosti. Proto jsme se vydali tam. Účelu to posloužilo, nasladili jsme se až až. Ale shodli jsme se, že nás to nijak zvlášť chuťově neoslovilo. Za to jsme využili, že jsme skoro na hotelu a stavili jsme se na oddych a doobléct se.
Zanedlouho na to jsme vyrazili na večeři do uličky s prý neturistickými řeckými restauracemi. Prý si nás nikdo nebude všímat a všem bude jedno, jestli u nich budeme chtít jíst nebo ne, protože k nim stejně chodí místní. Bohužel se tam nedalo v klidu projít, třeba nahlédnout dovnitř a rozhodnout se. To, co měli některé restaurace v téhle uličce extra, byla řecká hudba, eventuálně i tanec, a terasa na střeše s vyhlídkou na Atény. Já měla chuť zažít tu živou řeckou hudbu, tak jsme si nakonec vybrali jednu z restaurací s hudbou. Ale jinak jsme byli zase trochu zklamaní, byli celkem drazí a Ráďa nenašel na menu nic, co by doopravdy chtěl a oni to zároveň dneska měli. No, snědli jsme to, dopili karafu suchého domácího bílého a procházkou včetně neúspěšného hledání baru v blízkosti našeho hotelu, jsme zakončili den.
 |
| Hadrienův oblouk/brána |
 |
| Diův chrám (zbytky, jako u všeho v Aténách) |
 |
| Ráďa byl pasován na vítěze olympijských her a dostal výhru nejvyšší - korunu z olivových větví |
 |
| Původní čtvrt se starými (a malinkými) domečky |
 |
| Střídání stráží - včera se nám tak líbilo, že jsme museli dneska znova :-) |
 |
| Stará Národní knihovna |
 |
| Univerzita Atény |
 |
| Akademie Atény |
Žádné komentáře:
Okomentovat