23.4.2019 Řecko - město Korfu

První den v Korfu jsme zasvětili průzkumu města, při kterém jsme počítali, že se zorientujeme a díky tomu snadněji naplánujeme události následujících dní.
Ještě jsem vlastně nezmínila, že jsme původně plánovali navštívit vícero ostrovů, ale po diskuzi s Tonym v Petriti jsme se rozhodli zůstat až do neděle na ostrově Korfu (v městě Korfu). Říkal totiž, že všechny ionské ostrovy budou nejspíš podobné, a doporučoval zůstat tady na Velikonoce. Ty začínají teď v pátek (posunuté o týden kvůli ortodoxnínu vyznání), velikonoční oslavy jsou z celého Řecka největší na Korfu a sjíždějí se sem na ně i Řekové z pevniny. A tak jsme poslechli. A máme tedy ještě dva dny na poznávání okolí, než to vypukne.
Dneska jsme se ráno vypravili na zastávku busu, ale ty tu nemají ani jména, ani jízdní řád - ten tedy existuje, ale uvádí jen čas odjezdu z konečných. Seznam zastávek je velká neznámá. Když jsme zjistili, že první bus jede za čtvrt hodiny, zhodnotili jsme, že tu cestu do centra na půl hodinu chůze zvládnem pěšky. Netrvalo to ani 100m a zmizel chodník. Takový malý ostrov, ještě menší město a nikdo tu nepředpokládá, že by kdokoli kamkoli šel pěšky?! Načež jsme zjistili, že ani ta půl hodina nebyla reálná. A že Korfu je kromě centra dost špinavé a ošklivé. Ale což, to je taky zážitek.
V centru jsme začali sednutím na lavičku. Trochu jsme rozjímali, co budeme dělat bez mapy, protože tohle město asi nemá íčka (čti: informační centrum :-)), když tu poblíž tři tůristí s mapou! No, neváhala jsem a naběhla na ně, kde ji vzali. Chvíli mi to na té mapě ukazovali, a pak po mém Kde žeee? prohlásili, že už ji nepotřebujou, že si ji mám vzít. No neodmítla jsem, pěkně poděkovala a hurá! Následovala zmrzlina, kostel a procházka po Staré pevnosti.
Oběd jsme si dali mimo hlavní třídu a pak se vydali směr přístav, abychom si sehnali informace o lodích na ostrov Paxos.
Výprava na Paxos se ovšem před 1.5. ukázala jako nemožná. Já byla úplně fascinovaná paní v kanceláři, která nabízí výpravy lodí a na každý dotaz mi odpověděla, že tahle loď ještě nejezdí a tahle tady ne. I poté, co jsem mou otázku rozšířila na "jakýkoli výlet kamkoli". Ještě že mě Ráďa udržel, abych se jí nezeptala, za co je placená. Ale do teď je mi to záhadou.
Už jsme byli zase dost uťapaní, a tak jsme si naplánovali kafe a zákusek. Jak už to tak bývá, všechny zákuskové kavárny okamžitě zmizeli z povrchu zemského a my zas trajdali po centru a ne a ne si sednout. Nakonec to skončilo v palačinkárně a dobře to dopadlo.
Cestou domů jsme se rozhodli vyzkoušet bus, pořád záhada, jeli jsme nějakým, který nebyl na světelné tabuli na zastávce. Ale dojeli jsme správně. A zítra tedy vyzkoušíme celodenní jízdenku.
Včera, když jsme prozkoumali náš bydlík a uviděli jednu jedinou deku tloušťky odpovídající tropickému počasí, báli jsme se dalších studených nocí. Ale nakonec jsem ukecala klimatizaci, aby místo chlazení hřála a jupí  rampouchy u nosu se nekonají!

Opravdu originální květináč aneb jak dlouho už tu asi stojí? :-)

Stará pevnost

Kostel sv. Jiřího - vevnitř byl celý dřevěný a dost mi tak připomínal norské kostely

22.4.2019 Řecko - přesun z Petriti do Korfu

Pěkné velikonoční ráno!

Ráďa si svým proneseným hody, hody, doprovody vykoledoval ovocné pivo Radler, které tu vzhledem k všudypřítomným Němcům prodávají a my si ho taky pořídili do zásoby do ledničky. 

Jinak byl dnešní den ve znamení vyčkávání odchodu na autobus, který nás měl vzít do hlavního města Korfu, které se jmenuje nápaditě Korfu. Řecky se teda jmenuje Kerkyra, ale to ten ostrov taky.

Sbalili jsme se, poseděli na balkoně, šli se projít a nakonec si u pana domácího Tonyho dali Gyros Pita a domácí růžové a vyrazili jsme 45 minut před odjezdem busu na zastávku vzdálenou 100 metrů. Prý tady člověk nikdy neví, kdy to sem tomu řidiči vyjde. Čekat na konečné, což nám přišlo nejjistější, nám Tony rozmluvil a opravdu, bus nás vyzvedl na naší zastávce a otočil to. Nechtěla jsem tomu věřit, ale vyplatilo se poslechnout domorodce.

Naložil nás jen trochu pozdě a my se spokojeně usadili, načež za 10 minut najednou všichni ven, počkejte tady na další bus, pojede tak za 5-10 minut. No, kdyby nás nevykopl s dalšími spolucestujícími Řeky, byli bychom asi z těch dvacet minut trvajících pěti minut trochu nervózní. Ale i další bus dorazil a my už se kodrcali směr "velkoměsto". Povedlo se nám nakonec i přesvědčit řidiče, aby nás vyhodil tam, kde potřebujeme, a ne na konečné. Ubytování jsme taky po chvíli našli, po něm i supermarket a dnešní večeři vyřešili místní velikonoční vánočkou, máslem a čerstvým řeckým jogurtem. K tomu jsme přibalili Retsinu - typické místní, většinou bílé víno, ochucené borovicovou pryskyřicí. A už koštujeme. No, nestěžujeme si :-)

Pohodaaa

21.4.2019 Řecko - jižní Korfu

Už tradičně musím začít informací o našich v noci zmrzlých nosech. Na dnešek jsme ovšem vyzkoušeli další variantu skládání dek a tentokrát jsme nezmrzli! Jupí!
Dnešní ráno předpovídalo více či méně deštivo celý den. Půjčili jsme si proto auto a vyrazili na prozkoumávání vzdálenějšího okolí.
První zastávka byla přístav Molos. Nebylo tam vlastně nic zvláštního k vidění a my relativně rychle vyrazili do Lefkimmi. Lefkimmi je druhé největší město ostrova, což ale pořád neznamená, že je to zrovna velkoměsto. Takhle mimo sezónu a v neděli...nadmíru klidné městečko.
Začali jsme kávou a brownies v místní kavárně. Když přestal ten nejhorší déšť, vydali jsme se na procházku. Prošli jsme se po hlavní ulici a zas byli fascinováni, jak snad víc než polovina domů chátrá. Kdy se to stalo a proč? Nevypadá to, že je to záležitost pár posledních let. Od kostelíka na kopečku jsme se rozhlédli po okolí a vyrazili zpět.
I vzhledem k počasí jsme si odhlasovali, že je čas na oběd. Měli jsme na výběr ze dvou podniků a do poslední chvíle jsme si, i kvůli hodinovému čekání, nebyli jistí, jestli jsme zvolili správně. Ale kuřecí souvlaki i typické řecké sofrito bylo nakonec dobré a již klasicky, přistál nám i dezert - ovoce s kamdovaným kumquatem a ještě něčím, čehož jméno co servírka neuměla žádnou řečí :-) A my to nepoznali.
Z Lefkimmi jsme se vydali dál na jih, ale ukázalo se, že většina cest je spíš pro pěší (a všudypřítomné bahno po celodenním dešti to rozhodně neulehčovalo). Takže to byla spíš vyhlídková jízda. Po pár různých pokusech jsme našli pěknou oranžovou pláž, prošli se a zaházeli si placáky. Nakonec jsme to vzali ještě přes jezero Korission, které bylo spíš bahňák, ale možná i díky tomu je zřejmě domovem mnoha druhů ptáků.
Pak už jsme jen hledali otevřenou benzínku - my, co jsme zvyklí platit kartou rovnou u stojanu, neboli že pumpa nemá nikdy zavřeno.
U domácích jsme si ještě dali vínko a hurá nohy nahoru.

Dnešní počasí 

Přístav Molos

Květinová výzdoba v Lefkimmi

Velikonoce! V Řecku o týden posunuté díky ortodoxnímu vyznání, neboli dneska je Květná neděle

Oranžová pláž

Jezero Korission

Jezero Korission, širší vydání 

A pláž mezi mořem a Jezerem Korission

20.4.2019 Řecko - okolí Petriti, Korfu

Druhá noc byla o jednu deku méně studená než ta první, ale pořád dost studená. Po snídani jsme se pořádně namazali a vyrazili na výlet po pláži. Cestou jsme objevili ostrůvek, na který jsme se po chvíli váhání rozhodli přebrodit. Realita byla o dost méně romantická, vypadalo to, že o ostrov se po nocích dělí bezdomovci a pařící mládež.
Dál jsme nakonec pokračovali taky vodou, pláž nám nějak zmizela, a vynořili jsme se v sousední vesničce Notos. Zjistili jsme, že oproti našemu rybářskému Petriti, je Notos příhodnější ke koupání, pláž byla celkem čistá a oblázková. Vzhledem k tomu, že jsme se ale rozhodně neplánovali koupat, neměli jsme ručník a někteří z nás ani plavky. Ale nakonec jsme neodolali a do (i když dost studené) vody vlezli. Pán Řek si při plavání zpíval, my se drželi, abychom nepištěli. Ale bylo to super. Po další čtvrt hodině chůze jsme našli otevřenou tavernu a rozhodli se pro svačinu. Měli otevřeno ode dneška, takže menu bylo dost redukované, ale řekla bych, že toho na něm bylo díky tomu tak akorát. Dali jsme si česnekový chleba, smaženou cuketu a domácí bílé. Spokojenost.
Domů jsme to měli asi hodinu chůze. Tam jsme se zkulturnili a postupně vyrazili do restaurace Kalami Beach, kterou jsme měli chuť vyzkoušet a kde jsme dva dny před tím viděli parkovat české auto.
Paní servírka byla trochu vyvedena z míry když na otázku, co si přejeme, jsme se jí zeptala jestli je Češka. Ani jsem nečekala jinou odpověď, než že ano, vypadala česky a vůbec. No, nebyla :-) Nicméně kulinářský zážitek na úrovni, navíc jako už jsme zažili jinde, objednali jsme si hlavní jídlo a dostali i předkrm a zákusek. Ráďa měl čerstvou rybu, já typicky řecké stifado, telecí s rajčatovou omáčkou se šalotkou. A k tomu domácí růžové.
Cestou domů jsme trochu strávili a pak už jsme byli vzhledem k večerním teplotám rádi, že jsme pod peřinou.

Ostrůvek

Koupací místo

Originální bar patřící k pláži

Plážička k naší svačinové taverně

Každé místo je tu vyhlídka 

Západ slunce z večerní restaurace

19.4.2019 Řecko - Petriti, Korfu

První noc byla studená. Jako přes den na sluníčku dobrý, ale v noci teda frišno. A bydlík je stejně chladivý jak všechno ostatní, tak jsme byli ráno hodně rádi za sluníčko.
Začali jsme den snídaní, je v ceně a je bez vlastního výběru, ale bohatá, klasika chleba, šunka sýr, máslo, marmeláda, med, kafe, čaj, džus, doplněná o řecké snídaňové záležitosti jako jogurt, feta, ovoce nebo sladké pečivo.
Pak jsme vyrazili na průzkum vesnice. Měl tu být supermarket, drogerie a prodejna Harley Davidson :-) Ve skutečnosti je tu krámek, který je celkem slušný, supermarket, který je o dost horší a vypadá spíš jako ta drogerie se sortimentem doplněným o nevábně vypadající zmrzlá kuřata, a pomyslný, jen na mapě existující, Harley Davidson.
Jak už se nám to tak stává, z malého průzkumu se v mžiku stal výlet a my se najednou ocitli na cestě do sousední vesničky Korakades, šplhající do kopce bez vody a bez svačiny, no klasika. Vesnice byla trochu ghost town, vypadá to, že tam bydlí poslední generace a domečky jsou postupně opouštěny a nechány svému osudu.
Z vesničky jsme to nakonec vzali domů okruhem, přes vesnici Boukari, kde jsme v krámku ochutnali kumquat likér a limoncello a radši si koupili trubičky a zmrzlinu. Vyfotili jsme si moře a potkali další z mála, v tuhle roční dobu otevřených taveren, u které navíc zastavilo auto s českou poznávací značkou. A zbytek dne jsme strávili na sluníčku u bazénu, který je dost nekoupatelně studený, a večeří, tentokrát přímo v restauraci našeho ubytování. Ráďa si dal Gyros XXL a já typicky řecké meny - předkrm byla zapečená feta, na mě trochu moc kozí, s omáčkou, na mě trochu moc pálivou. Přesto jsem to skoro snědla, načež se přišla vyděšená domácí zeptat, proč jsem to nedojedla, jestli mi to snad nechutnalo! :-) Hlavní chod byla Gemista, plněné rajče a paprika směsí rýže a mletého masa, moc dobré. Zákusek donesli i Ráďovi a byl to řecký dezert z Bebe sušenek, broskví a šlehačky. Bylo to výborné, akorát já se příšerně přejedla.

U vesnice Korakades

A třikrát Boukari

18.4.2019 Řecko - Petriti, Korfu

Dnešní den začal v půl šesté ráno a skládal se z přesunu za přesunem. Ráno nás Anička zlatá hodila do Lillestrømu na vlak na letiště, pak nás čekal let do Budapešti a následně na Korfu. Byli jsme nervózní z velikosti a váhy našich zavazadel, přeci jenom Ryanair jsou vyhlášení svou neoblomností. Všechno ale vyšlo, na letišti na Korfu nás vyzvedl překvapivě skvěle anglicky mluvící domorodec a přepravil nás poslední hodinu do Petriti. K večeři jsme šli do nejbližší restaurace - moc jich stejně vzhledem k nesezóně není otevřených - na čerstvou rybu a řecký kebab, což se ukázalo být maso a zelenina na špejli, a už je na plánu jen odpočinek.

První foto - výhled z okna

31.12.2018 Dubai - Silvestr a celkové dojmy z Dubaje

Vzhledem k předpokládané náročnosti dnešního večera a noci, speciálně pro nás, kteří chodí spát se slepicemi a na dovolené s jen trochu zpožděnými slepicemi, jsme první půlku dne strávili u bazénu. Kolem čtvrté jsme se vypravili směr Burj Khalifa, kde má být největší ohňostroj a samozřejmě také nejvíc narváno. Cesta metrem proběhla jakž takž, ale už u výlezu jsme museli čekat asi 20 minut. A pak od metra žádná volba kam chce člověk jít, trasa je jen jedna a olemována krutopřísnými hlídači až do Dubai Mallu. Teprve tam se to uvolnilo, a tak jsme pak od pěti chodili po obchoďáku, trochu nakupovali, trochu jedli a trochu se nudili a váhali, jestli už je čas jít si najít venku místečko, ze kterého už nebude hnutí. V půl desáté jsme se rozhodli, že jdeme na to.

Po vystání 20-minutové fronty na záchod jsme se vydali k východu směr pozorovatelna "pro rodiny", který jsme našli už pár hodin před tím a ze kterého má být lépe vidět než z jediné druhé volně přístupné alternativy, které říkají "pro muže". Záhy jsme zjistili, že jsme se přepočítali, protože rodinné stanoviště bylo mezitím uzavřeno, zřejmě bylo dávno plné. A tak jsme se vydali na pánské stanoviště se všemi, kdo vyrazili na konečné místo tak pozdě jako my. Po dlouhé oklice kolem Dubai Mallu jsme se vynořili na stejném místě, které jsme v pět hodin zhodnotili jako "dobré, ale sedm hodin tu stát na místě nebudem". Tak to tak asi mělo být. Zbývající čas utekl celkem rychle a o půlnoci to vypuklo. Fontána s vodní show byla z druhé strany budovy, a tak byla jen pro vyvolené. Ohňostroj jsme ale viděli parádně, halil Burj Khalifa jak do barev, tak do kouře. Po pár minutách se ohňostroj změnil v laserovou show. A po dalších pár minutách bylo po všem. Takové zvláštní, že si tam ani nikdo neťukal (alkohol je nelegální), ani se nikdo moc neobjímal a podobně (líbání na veřejnosti je zakázáno). Ale zážitek to byl.

Pak už nás čekala cesta na hotel, nakonec z toho byly dvě hodiny busem a metrem. A za další dvě a půl jsme měli budíček a vyrâželi na letiště. Ale zvládli jsme to!

Na naší koncové pozorovatelně

A jaké jsou dojmy z Dubaje? Že...

...většina věcí tu je buď největších, nejvyšších nebo nejrychlejších a často k tomu ještě nejdražších na světě. Viděli jsme nejvyšší budovu světa, nejluxusnější hotel, největší nákupní centrum, největší akvárium, nejdelší zastřešenou sjezdovku, nejvyšší člověkem postavenou vyhlídku, největší trh se zlatem, ale i lehce úsměvné rekordy jako nejvýše položený můstek spojující dvě budovy, největší Ferrari World a největší Ferrari logo na jeho střeše, nejrychlejší horskou dráhu, nejdražší městskou zeleň a mnoho jiných.

...angličtina má opravdu mnoho podob. Nejvíc se tu člověk potká s tou indickou a někdy přemýšlí, jestli vůbec umí anglicky, protože vůbec nerozumí, o čem je řeč. Zároveň tady ale anglicky mluví opravdu každý, což je pro takové jako my, co jsou tu jen na návštěvě, obrovská výhoda.

...tu člověk potká širokou paletu vtipných triček. Některá jsou vtipná jen kvůli špatné angličtině. Některá opravdu vtipná. A některá...jak to jen říct...zůstala nepochopena :-)

...mám obrovské štěstí, že nemusím (ani necítím, že bych měla) nosit řasy, které váží asi tak desetkrát víc, než by měly, ani nabotoxované rty, že nemusím chodit na podpatkách ani zahalená od hlavy k patě, že dokonce nemusím za těch deset dní tady ani jednou (a vlastně ani nikdy jindy) použít řasenku a je to naprosto v pořádku.

...Arabové prostě milují zlato a chtějí ho mít nejraději všude a převážně pravé a v těch případech, kdy to vážně nejde (například u The Frame o rozměrech 150x100 metrů), se vynasnaží, aby to nebylo poznat. Nakupují ho, nosí ho a v nejnákladnějším hotelu světa (v Abu Dhabi) z něj i jedí.

Krásný příklad na letiši - to není jen zlatá palma, to je palma poskládaná ze zlatých cihel!

A jedna závěrečná - hory v Íránu z 10 km

30.12.2018 Dubai - výlet do Abu Dhabi

Vyšlo to! Výlet do Abu Dhabi! Průvodce nás vyzvedl před devátou a začali jsme tour po dubajských hotelech. Mysleli jsme, že jsme si objednali zájezd od nějaké miniagentury a že pojedeme maximálně v pěti lidech autem. Přijel ale autobus, a tak jsme museli vyzvednout hromadu dalších výletuchtivých tůristů.

Asi hodinu po poslední nakládce jsme dorazili do Abu Dhabi. Cestou jsme se dozvěděli, že ve Spojených arabských emirátech je asi jen 20% obyvatel Arabů (52% jsou Indové) a není jednoduché dostat tu občanství. Muž musí bydlet v Emirátech 40 let a umět perfektně arabsky, aby mohl zažádat, ženě "stačí" 5 let a manžel Arab. Každý pár novomanželů dostane od vlády jako svatební dar peníze, auto, dům a dobře placenou práci pro oba. I proto tu jezdí poměrně dost luxusních aut a dojem z auta tady neudělá ani tak značka, jako SPZ - podle počtu číslic na SPZ se pozná jak bohatství, tak příslušnost ke královskě rodině. A co je úplně pecka, každý druhý občan Spojených arabských emirátů je milionář nebo miliardář.

První zastávka měla být v jakémsi muzeu. Divila jsem se, že nám tam prý stačí půl hodina. Ukázalo se, že to vlastně není tak úplně muzeum, spíš obchod s drahým zbožím, které vypadá jako muzejní. Vybrala jsem si stůl za 139 000 dirhamů (asi 870 000 Kč) :-)

Druhou zastávkou byla mešita Sheik Zayed (mešita šejka Zayeda), která je největší na světě. Je vidět, že za tu stavbu utratili nemalé peníze. Už jste někdy jeli do kostela po jezdících schodech a pásech a procházeli kontrolou tašek?

Příprava

A tady je

Jezdící schody

Už jsme v areálu

A už jsme vevnitř

Jen nakouknout a už zase šup šup ven

Kolem Emirates Palace hotelu se může jen projet, nesmí se před vstupem zastavit. Je to obrovský a drahý hotel, celkově leží celkem asi na třech kilometrech a stavěl se bez omezení rozpočtu! Jedna noc člověka vyjde na 10 000 až 60 000 dirhamů (62 500-375 000 Kč).

Vstupní brána do hotelu Emirates Palace

Mrakodrapovou čtvrtí Corniche jsme také profrčeli, zastavili jsme jen juknout na pláž. Pár mrakodrapů se ale podařilo ulovit cestou.

Mrakodrapy...

... a pláž Corniche

Oběd nás čekal v restauraci Al Ibrahimi, naštěstí byl formu švédského stolu, což hodně zjednodušuje výběr, a jídlo bylo pálivé, ale dobré.

Po obědě jsme zastavili na trhu s datlemi, datle jsou tu populární (protože jim tu nic moc jiného neroste? :-))

Poslední na naší cestě byl Ferrari World. Je to největší Ferrari muzeum na světě a vstupenka stojí asi 2000 Kč. My si nechali vnitřek muzea ujít, samozřejmě jen kvůli nedostatku času :-)

Mohla bych se tím živit, ne? :-)

Budoucí - pro změnu největší - lezecká stěna na světě

Hned vedle Ferrari Worldu nejrychlejší horská dráha na světě - prý 240 km v hodině za 5 sekund!