Spoj jsme chytli, i vodu a něco jako snídani jsme si koupili. Po krásných dvou a půl hodinách, neboli s asi půl hodinou zpoždění, jsme se vylodili v Kalabace, jedné z nejbližších vesnic u klášterů Meteora. Naše první kroky vedly k přepážce na místním autobusáku, abychom zjistili, jestli se zítra dostaneme do Delphi. Nejdřív nám svitla naděje, ale pak se ukázalo, že kombinace svátku 1.5. a superturistické atrakce znamená, že my rozhodně zítra ani jedním přímým busem do Delphi nepojedeme.
Přibližovací bus ke klášterům jezdil po 4 hodinách a zrovna měl jet asi za 10 minut, a tak jsme se rychle rozhodli zamknout batohy na nádraží a naskočit.
Cestou jsme dumali, co dál, a zdálo se, že nejrozumnější alternativa bude večerní vlak rovnou do Atén. Ubytování jsme zamluvili až včera (vzhledem k nejasným plánům), když jsme zjistili, že už skoro žádné není volné. A bylo navíc drahé, ale díky tomu možné zrušit. Takže to by šlo. Na stránkách drah se ale pro změnu ukázalo, že prý nejsou volné žádné jízdenky. Je to možné? Jde vyprodat vlak? A 1.5. z Kalabaky nic nikam nejede. Bájo. No, nemohli jsme dělat nic, byli jsme na cestě nahoru.
Meteora jsou malé kláštery vystavěné doslova na špičkách skal. Je to zvláštní pohled, už to, že krajina jinak není v blízkém okolí nijak kopcovatá a v dáli jsou spíše pořádné hory, zelené a výš i zasněžené. Ale Meteora jsou holé, povětrnostními vlivy omleté, vysoké skály. Měli jsme štěstí a i ten největší klášter, Velký Meteor, který má být o úterkách zavřený, byl přístupný! A je zrovna nejvýš, tak jsme začali tam. Perlička je, že pár metrů za vchodem jsem si nejdřív všimla, že jsem si asi nevyzvedla sukni, kterou měla většina žen nataženou přes kalhoty. A až později jsme zjistili, že jsme prošli dovnitř s nějakým zájezdem a "nevyzvedli" jsme si ani vstupenky. Tak děkujeme, Meteoro! :-) Prošli jsme ho a já byla překvapená, jak pěkný je. Vevnitř krásně malovaný, jako včera ten na ostrově v Ioannině. Opravený, udržovaný. Přece jenom je to jedna z největších památek Řecka.
Druhý klášter v pořadí byl klášter Varlaam. Tentokrát jsme spořádaně zaplatili, i sukeň jsem si půjčila :-) Uvnitř byl podobný jako Velký Meteor, nádvoříčko, nějaké užitkové místnosti a velmi zdobená místnost k modlitbě, s pomalovanými zdmi a stropem do kopule a s obrovskými visícími lustry. Prošli jsme si to a shodli se, že nám dva kláštery stačily.
Obchodů se suvenýry bylo všude habaděj, ale nějak jsme nepotkali nic moc k jídlu, což začínal být problém vzhledem k tomu, že jsme zatím za celý den měli jedno pečívko k snídani. Nakonec jsme našli stánek, který měl mimo jiné párek v rohlíku, což nebylo ideální, ale to nejlepší, co bylo k dostání. Pak jsme se rozhodli k cestě pěšky dolů do Kalabaky, vedla tam stezka lesem. To byla moc fajn změna, příroda a žádní lidé.
Když jsme se vynořili v civilizaci, zjistili jsme, že jsme o vesnici vedle. Po další půlhodině jsme v Kalabace zamířili rovnou na nádraží. Zeptali jsme se na jízdenky do Atén a paní nám sdělila, že je vyprodáno. Načež začla lámaně vysvětlovat, že možná ještě bude mít volných asi 5 jízdenek, když počkáme 15 minut, tak že by to měla vědět. No. Vlak měl jet za 45 minut a pozorný čtenář si všiml, že jsme v téhle chvíli bez batohů, protože jsou zamčené ve skříňce na autobusovém nádraží. Hahaaa. Takže rozdělení sil. Já si ostrými lokty držela místo ve frontě na dva z těch pěti "možnálístků" a Ráďa klusal pro batohy. Z 15 minut bylo 30, a pak paní vítězoslavně prohlásila - jak jsme se dozvěděla až když jsem se zeptala jednoho spolučekajícího, protože paní se s angličtinou neobtěžovala - že má tedy ještě 5 jízdenek do Atén! První paní ve frontě chtěla dva a já byla třetí. Napětí stoupá, kolik potřebuje ten druhý ve frontě? Jen jeden! Hurá! Jedeme! Se sezením v restauračním voze :-)
Do odjezdu bylo 10 minut, takže nějaké shánění jídla zase nehrozilo. Ale tak co, sedíme v "jídelně", tak se to nějak vyřeší. Chytli jsme poslední volný stůl a posadili se na židličky nevhodné k pětihodinovému cestování. Jídelní lístek měli veliký, ve skutečnosti měli jen bagety a pití. Ale za pomoci dalšího ochotného, angličtinou vládnoucího Řeka se mi povedlo přesvědčit pána v kiosku, že bych aspoň chtěla tu bagetu taky zapéct, jako ta paní vedle. Simulace teplého jídla :-) Ráďa si dal na hlad dvě piva a už jsme frčeli směr velkoměsto!
Během cesty přistupovali další cestující na zastávkách bez prodejny jízdenek neboli bez paní, co by jim řekla, že je vlak vyprodaný. Tak jsme úplně nepochopili ten systém, stejně bylo víc lidí než míst, i když byl obsazen i celý restaurační vůz.
Snad poslední úskalí bylo, že jsme neměli v Aténách ubytování. Hotel v Kalabace jsme zrušili a mysleli si, že máme 5 hodin času ve vlaku, najít si hotel v Aténách. Ale ty internety nám jaksi v polích a lukách nefungovaly. Nakonec jsme to po mnoha pokusech nějak ukecali a zbývající tři hodiny jsme mohli jet v klidu.
Hotel jsme si vybrali kousek od nádraží, takže v Aténách jsme jenom vystoupili, došli na hotel a padli.
 |
| Dneska všechny fotky z klášterů Meteora |
