RaK na cestách: 25.4.2019 Řecko

Dneska si z nás řecká MHD zase pěkně vystřelila, ale o tom za chvíli.

Obecně moc nerozumím tomu, proč existuje autobus, který jede celkem asi 10 minut a jede párkrát za den. Většinou, když jde o tak krátké vzdálenosti, člověk neplánuje jestli pojede teď nebo za 3 hodiny, ne? Nicméně rozvíjí to fantazii. Jako dneska ráno, kdy jsme dojeli do centra (asi 10 minut jízdy) a navazující bus nám jel za hodinu a čtvrt. Zašli jsme tedy na kávu a džus. Překvapivě se nám rozpršelo a váhali jsme tedy, co podniknout. Ale rozhodli jsme se pokračovat v původním plánu, i přes to, že to byla pláž a koupání.
Busem jsme dojeli do vesničky Pelekas, vystoupili na konečné a začali malou změnou plánu :-) Vydali jsme se pěknými malými uličkami na kopec, na "Císařův Trůn". Byla to pořádná vyhlídka a viděli jsme až na město Korfu a tak různě po ostrově. Pořád pršelo, takže následující zastávka byla oběd. Po všem řeckém jsme tentokrát zvolili pizzu, já vegetariánskou, díky čemuž byla taky celkem řecká, protože byla obložená rajčaty a paprikami a byla (i dle Rádi) moc dobrá! Během oběda se vyčasilo a my se tedy znovu rozhodli, že na pláž vyrazíme.

Počasí jako by nás chtělo odměnit za vytrvalost, během chvilky na nás seslalo sluníčko a my šli z bund a ponožek do tílek a sandálů! Klesání z 250 metrů nad mořem na pláž jsme si užili a nadšeně jsme si představovali, jak půjdeme zpátky :-)

První paleček do vody byl hodně studený. Nebyli jsme si jistí, že toho zvládneme ponořit víc. Ale nakonec, po tom sestupu, a co víc, před tím výstupem, bylo jasné, že musíme. Bylo to osvěžující a hodně vlnovaté.

I výstup jsme zvládli a na konečné jsme byli 45 minut předem. Když ale 50 minut poté stále nikde žádný autobus, začali jsme nervóznět. Až jsme se šli nakonec zeptat a slečna v nejbližší kavárně nám prozradila, že až sem nahoru žádný autobus nejezdí. Eh, cože? Žádný kromě toho, co nás tu ráno vyložil? A co na tom, že tu má zastávku a dokonce konečnou? Nápadně to připomínalo situaci z Petriti, kdy nám Tony řekl, že rozhodně nemáme čekat na konečné, že tam ten autobus nejezdí. Asi nějaká řecká libůstka. Každopádně prý máme zkusit následující zastávku.
A co tedy s načatým večerem? Dvouhodinové čekání jsme vyřešili karafou bílého. Navíc kluk z taverny potvrdil zastávku číslo dvě, takže šance se zvyšují!
Další pokus byl znovu napínavý, protože bus byl samozřejmě zpožděný, ale tentokrát úspěšný. Dokonce jsme to vykoumali tak, že jsme vystoupili odhadem a došli to pěšky, abychom nemuseli přes centrum a absolvovat přestupování na dlouhé lokte. Byl to pěkný den, ale poloha vleže už byla lákavá.