26.4.2019 Řecko - Velký pátek, město Korfu

Velikonoce jsou pro ortodoxní Řeky největším svátkem roku a i katolická církev posunuje své Velikonoce, aby mohli všichni Řekové slavit dohromady. Oslavy probíhají už od Květné neděle, ale opravdu velká sláva začíná dnes, na Velký Pátek, po poledni.
Vyrazili jsme tedy do města až kolem poledne a začali courat městem. Udělalo se krásně a nám byl brzo hic, tak jsme zvolili ústup na zahrádku kavárny u moře. Netrvalo dlouho a začala se ozývat hudba. Na ulici se začali šikovat skauti, orchestr a sbor a brzo se dali do pochodu. Nálada průvodu byla zvláštně smutná, ale když si člověk uvědomí, že se tu jedná o ukřižování Krista, už to tak zvláštní není. Pop nesl dokonce kříž a skauti nesli "Epitaphios" (nepovedlo se mi zjistit, jak se to jmenuje česky, koukněte na fotky). Takový průvod startoval postupně po celé odpoledne z každého kostela a hlavní má vyrážet v deset večer. My pak courali městem a potkávali další a další průvody a taky moooc lidí, město je opravdu narvané.
Na oběd jsme nakonec našli místo v jedné restauraci mimo úplně hlavní třídu, ale i tudy nakonec procházel jeden průvod.
Ani pak jsme nezměnili taktiku :-) Procházeli jsme městem, dali si domácí zmrzlinu a nasávali atmosféru. A když už jsme měli lidí dost, šli jsme přes nákup na bus domů. Zítra nás čeká pokračování místních velikonočních tradic a budeme muset vyrazit dřív než obvykle.

Palác svatého Michaela a svatého Jiřího 

Tentýž palác 

Model s výhledem na moře

Průvod - skauti 

Průvod - orchestr 

Průvod - pop s křížem a vzadu Epitaphios

Pořádný obrázek Epitaphios jsem si musela nakonec půjčit

Doplňujeme tekutiny :-)

25.4.2019 Řecko - Korfu a okolí

Dneska si z nás řecká MHD zase pěkně vystřelila, ale o tom za chvíli.

Obecně moc nerozumím tomu, proč existuje autobus, který jede celkem asi 10 minut a jede párkrát za den. Většinou, když jde o tak krátké vzdálenosti, člověk neplánuje jestli pojede teď nebo za 3 hodiny, ne? Nicméně rozvíjí to fantazii. Jako dneska ráno, kdy jsme dojeli do centra (asi 10 minut jízdy) a navazující bus nám jel za hodinu a čtvrt. Zašli jsme tedy na kávu a džus. Překvapivě se nám rozpršelo a váhali jsme tedy, co podniknout. Ale rozhodli jsme se pokračovat v původním plánu, i přes to, že to byla pláž a koupání.
Busem jsme dojeli do vesničky Pelekas, vystoupili na konečné a začali malou změnou plánu :-) Vydali jsme se pěknými malými uličkami na kopec, na "Císařův Trůn". Byla to pořádná vyhlídka a viděli jsme až na město Korfu a tak různě po ostrově. Pořád pršelo, takže následující zastávka byla oběd. Po všem řeckém jsme tentokrát zvolili pizzu, já vegetariánskou, díky čemuž byla taky celkem řecká, protože byla obložená rajčaty a paprikami a byla (i dle Rádi) moc dobrá! Během oběda se vyčasilo a my se tedy znovu rozhodli, že na pláž vyrazíme.

Počasí jako by nás chtělo odměnit za vytrvalost, během chvilky na nás seslalo sluníčko a my šli z bund a ponožek do tílek a sandálů! Klesání z 250 metrů nad mořem na pláž jsme si užili a nadšeně jsme si představovali, jak půjdeme zpátky :-)

První paleček do vody byl hodně studený. Nebyli jsme si jistí, že toho zvládneme ponořit víc. Ale nakonec, po tom sestupu, a co víc, před tím výstupem, bylo jasné, že musíme. Bylo to osvěžující a hodně vlnovaté. 

I výstup jsme zvládli a na konečné jsme byli 45 minut předem. Když ale 50 minut poté stále nikde žádný autobus, začali jsme nervóznět. Až jsme se šli nakonec zeptat a slečna v nejbližší kavárně nám prozradila, že až sem nahoru žádný autobus nejezdí. Eh, cože? Žádný kromě toho, co nás tu ráno vyložil? A co na tom, že tu má zastávku a dokonce konečnou? Nápadně to připomínalo situaci z Petriti, kdy nám Tony řekl, že rozhodně nemáme čekat na konečné, že tam ten autobus nejezdí. Asi nějaká řecká libůstka. Každopádně prý máme zkusit následující zastávku.
A co tedy s načatým večerem? Dvouhodinové čekání jsme vyřešili karafou bílého. Navíc kluk z taverny potvrdil zastávku číslo dvě, takže šance se zvyšují!
Další pokus byl znovu napínavý, protože bus byl samozřejmě zpožděný, ale tentokrát úspěšný. Dokonce jsme to vykoumali tak, že jsme vystoupili odhadem a došli to pěšky, abychom nemuseli přes centrum a absolvovat přestupování na dlouhé lokte. Byl to pěkný den, ale poloha vleže už byla lákavá.

Císařův trůn panoramaticky

Výhled

A i s císařem

Malý slovníček - z jídelního lístku na obědě 

Až už šlapeme k pláži 

Tě péro kaliméro :-)

Hurá, pláž! 

Návštěva - seděl tam a čistil se tak dlouho, až jsem znervózněla, aby mi tam něco nenechal, a musel jít 

A takhle do dopadá, když si nás nevyzvedne autobus

24.4.2019 Řecko - Korfu na Korfu

Začnu tím, že uvedu na pravou míru nepravdivou, až skoro pomlouvačnou informaci ze včera. Autobusové zastávky tu MAJÍ jména! K čemu je to ovšem dobré, když v žádných jízdních řádech nefigurují, nám stále jasné není :-)
Dneska jsme po snídani vyrazili na bus do města a nakonec si na něj počkali 20 minut. Již během cesty jsme změnili plány a rozhodli se, že se nedá svítit, že musíme znova do přístavu, abychom si zajistili na neděli trajekt na pevninu. Tam jsme opět tápali, nikde žádné okénko, ale zaslechli jsme jiný zmatený pár ptát se náhodného pána v uniformě, kde se kupují lístky, a to byl klíč k úspěchu. Prodávací budova byla totiž ještě asi o 500m dál. Pak jsme se vrátili do centra a hledali startovací zastávku busu, kterým jsme chtěli dneska jet.
První cíl byl klášter Vlachernon. Ten byl opravdu maličký (navíc většinu z těch asi 50 metrů čtverečních zabíral obchod) a nijak moc hezký. Obratem jsme se rozhodli, že se necháme loďkou převézt na sousední ostrůvek, kde to vypadalo přírodněji a klidněji.
I na ostrově byl klášter, Pontikonisi, taky mrňavý. Dokonce i krámek a kavárnu měli, ale působilo to příjemněji a v podstatě nikde nikdo. Pán v kavárnokrámku byl sympatický a to frappé, pro které jsme se rozhodli, jsem dostala bez cukru a do skla! Po něm jsme se courali kolem ostrůvku a těch 500 metrů jsme natáhli snad na hodinu - s koupáním nohou a čekáním na loď zpět.
Po návratu na pevninu jsme byli překvapení, jaká je tam zima, hrozně foukalo! A tak jsme se šli jen podívat na pláž vedle. Ta byla ovšem za větrem a my tam po troše váhání skočili. Bylo to studené, ale super.
Busem jsme se přesunuli na poslední dnešní místo na plánu, Mon Repos, který byl taky pěkná větrná hůrka, poohlédli se tam a konečně našli místo na jídlo. Pak už jsme dle plánu dojeli do centra, dali si jako zákusek zmrzlinu a pomalu šli chytat bus domů.

Vlachernon (chodníkem spojený s pevninou) a Pontikonisi (ostrůvek vlevo vzadu). Chodník vpravo spojuje poloostrov s pevninou.

Vlachernon

Té vodě se nedalo odolat

Mon Repos

Zdejší zeleň (červeň? :-)

23.4.2019 Řecko - město Korfu

První den v Korfu jsme zasvětili průzkumu města, při kterém jsme počítali, že se zorientujeme a díky tomu snadněji naplánujeme události následujících dní.
Ještě jsem vlastně nezmínila, že jsme původně plánovali navštívit vícero ostrovů, ale po diskuzi s Tonym v Petriti jsme se rozhodli zůstat až do neděle na ostrově Korfu (v městě Korfu). Říkal totiž, že všechny ionské ostrovy budou nejspíš podobné, a doporučoval zůstat tady na Velikonoce. Ty začínají teď v pátek (posunuté o týden kvůli ortodoxnínu vyznání), velikonoční oslavy jsou z celého Řecka největší na Korfu a sjíždějí se sem na ně i Řekové z pevniny. A tak jsme poslechli. A máme tedy ještě dva dny na poznávání okolí, než to vypukne.
Dneska jsme se ráno vypravili na zastávku busu, ale ty tu nemají ani jména, ani jízdní řád - ten tedy existuje, ale uvádí jen čas odjezdu z konečných. Seznam zastávek je velká neznámá. Když jsme zjistili, že první bus jede za čtvrt hodiny, zhodnotili jsme, že tu cestu do centra na půl hodinu chůze zvládnem pěšky. Netrvalo to ani 100m a zmizel chodník. Takový malý ostrov, ještě menší město a nikdo tu nepředpokládá, že by kdokoli kamkoli šel pěšky?! Načež jsme zjistili, že ani ta půl hodina nebyla reálná. A že Korfu je kromě centra dost špinavé a ošklivé. Ale což, to je taky zážitek.
V centru jsme začali sednutím na lavičku. Trochu jsme rozjímali, co budeme dělat bez mapy, protože tohle město asi nemá íčka (čti: informační centrum :-)), když tu poblíž tři tůristí s mapou! No, neváhala jsem a naběhla na ně, kde ji vzali. Chvíli mi to na té mapě ukazovali, a pak po mém Kde žeee? prohlásili, že už ji nepotřebujou, že si ji mám vzít. No neodmítla jsem, pěkně poděkovala a hurá! Následovala zmrzlina, kostel a procházka po Staré pevnosti.
Oběd jsme si dali mimo hlavní třídu a pak se vydali směr přístav, abychom si sehnali informace o lodích na ostrov Paxos.
Výprava na Paxos se ovšem před 1.5. ukázala jako nemožná. Já byla úplně fascinovaná paní v kanceláři, která nabízí výpravy lodí a na každý dotaz mi odpověděla, že tahle loď ještě nejezdí a tahle tady ne. I poté, co jsem mou otázku rozšířila na "jakýkoli výlet kamkoli". Ještě že mě Ráďa udržel, abych se jí nezeptala, za co je placená. Ale do teď je mi to záhadou.
Už jsme byli zase dost uťapaní, a tak jsme si naplánovali kafe a zákusek. Jak už to tak bývá, všechny zákuskové kavárny okamžitě zmizeli z povrchu zemského a my zas trajdali po centru a ne a ne si sednout. Nakonec to skončilo v palačinkárně a dobře to dopadlo.
Cestou domů jsme se rozhodli vyzkoušet bus, pořád záhada, jeli jsme nějakým, který nebyl na světelné tabuli na zastávce. Ale dojeli jsme správně. A zítra tedy vyzkoušíme celodenní jízdenku.
Včera, když jsme prozkoumali náš bydlík a uviděli jednu jedinou deku tloušťky odpovídající tropickému počasí, báli jsme se dalších studených nocí. Ale nakonec jsem ukecala klimatizaci, aby místo chlazení hřála a jupí  rampouchy u nosu se nekonají!

Opravdu originální květináč aneb jak dlouho už tu asi stojí? :-)

Stará pevnost

Kostel sv. Jiřího - vevnitř byl celý dřevěný a dost mi tak připomínal norské kostely

22.4.2019 Řecko - přesun z Petriti do Korfu

Pěkné velikonoční ráno!

Ráďa si svým proneseným hody, hody, doprovody vykoledoval ovocné pivo Radler, které tu vzhledem k všudypřítomným Němcům prodávají a my si ho taky pořídili do zásoby do ledničky. 

Jinak byl dnešní den ve znamení vyčkávání odchodu na autobus, který nás měl vzít do hlavního města Korfu, které se jmenuje nápaditě Korfu. Řecky se teda jmenuje Kerkyra, ale to ten ostrov taky.

Sbalili jsme se, poseděli na balkoně, šli se projít a nakonec si u pana domácího Tonyho dali Gyros Pita a domácí růžové a vyrazili jsme 45 minut před odjezdem busu na zastávku vzdálenou 100 metrů. Prý tady člověk nikdy neví, kdy to sem tomu řidiči vyjde. Čekat na konečné, což nám přišlo nejjistější, nám Tony rozmluvil a opravdu, bus nás vyzvedl na naší zastávce a otočil to. Nechtěla jsem tomu věřit, ale vyplatilo se poslechnout domorodce.

Naložil nás jen trochu pozdě a my se spokojeně usadili, načež za 10 minut najednou všichni ven, počkejte tady na další bus, pojede tak za 5-10 minut. No, kdyby nás nevykopl s dalšími spolucestujícími Řeky, byli bychom asi z těch dvacet minut trvajících pěti minut trochu nervózní. Ale i další bus dorazil a my už se kodrcali směr "velkoměsto". Povedlo se nám nakonec i přesvědčit řidiče, aby nás vyhodil tam, kde potřebujeme, a ne na konečné. Ubytování jsme taky po chvíli našli, po něm i supermarket a dnešní večeři vyřešili místní velikonoční vánočkou, máslem a čerstvým řeckým jogurtem. K tomu jsme přibalili Retsinu - typické místní, většinou bílé víno, ochucené borovicovou pryskyřicí. A už koštujeme. No, nestěžujeme si :-)

Pohodaaa

21.4.2019 Řecko - jižní Korfu

Už tradičně musím začít informací o našich v noci zmrzlých nosech. Na dnešek jsme ovšem vyzkoušeli další variantu skládání dek a tentokrát jsme nezmrzli! Jupí!
Dnešní ráno předpovídalo více či méně deštivo celý den. Půjčili jsme si proto auto a vyrazili na prozkoumávání vzdálenějšího okolí.
První zastávka byla přístav Molos. Nebylo tam vlastně nic zvláštního k vidění a my relativně rychle vyrazili do Lefkimmi. Lefkimmi je druhé největší město ostrova, což ale pořád neznamená, že je to zrovna velkoměsto. Takhle mimo sezónu a v neděli...nadmíru klidné městečko.
Začali jsme kávou a brownies v místní kavárně. Když přestal ten nejhorší déšť, vydali jsme se na procházku. Prošli jsme se po hlavní ulici a zas byli fascinováni, jak snad víc než polovina domů chátrá. Kdy se to stalo a proč? Nevypadá to, že je to záležitost pár posledních let. Od kostelíka na kopečku jsme se rozhlédli po okolí a vyrazili zpět.
I vzhledem k počasí jsme si odhlasovali, že je čas na oběd. Měli jsme na výběr ze dvou podniků a do poslední chvíle jsme si, i kvůli hodinovému čekání, nebyli jistí, jestli jsme zvolili správně. Ale kuřecí souvlaki i typické řecké sofrito bylo nakonec dobré a již klasicky, přistál nám i dezert - ovoce s kamdovaným kumquatem a ještě něčím, čehož jméno co servírka neuměla žádnou řečí :-) A my to nepoznali.
Z Lefkimmi jsme se vydali dál na jih, ale ukázalo se, že většina cest je spíš pro pěší (a všudypřítomné bahno po celodenním dešti to rozhodně neulehčovalo). Takže to byla spíš vyhlídková jízda. Po pár různých pokusech jsme našli pěknou oranžovou pláž, prošli se a zaházeli si placáky. Nakonec jsme to vzali ještě přes jezero Korission, které bylo spíš bahňák, ale možná i díky tomu je zřejmě domovem mnoha druhů ptáků.
Pak už jsme jen hledali otevřenou benzínku - my, co jsme zvyklí platit kartou rovnou u stojanu, neboli že pumpa nemá nikdy zavřeno.
U domácích jsme si ještě dali vínko a hurá nohy nahoru.

Dnešní počasí 

Přístav Molos

Květinová výzdoba v Lefkimmi

Velikonoce! V Řecku o týden posunuté díky ortodoxnímu vyznání, neboli dneska je Květná neděle

Oranžová pláž

Jezero Korission

Jezero Korission, širší vydání 

A pláž mezi mořem a Jezerem Korission

20.4.2019 Řecko - okolí Petriti, Korfu

Druhá noc byla o jednu deku méně studená než ta první, ale pořád dost studená. Po snídani jsme se pořádně namazali a vyrazili na výlet po pláži. Cestou jsme objevili ostrůvek, na který jsme se po chvíli váhání rozhodli přebrodit. Realita byla o dost méně romantická, vypadalo to, že o ostrov se po nocích dělí bezdomovci a pařící mládež.
Dál jsme nakonec pokračovali taky vodou, pláž nám nějak zmizela, a vynořili jsme se v sousední vesničce Notos. Zjistili jsme, že oproti našemu rybářskému Petriti, je Notos příhodnější ke koupání, pláž byla celkem čistá a oblázková. Vzhledem k tomu, že jsme se ale rozhodně neplánovali koupat, neměli jsme ručník a někteří z nás ani plavky. Ale nakonec jsme neodolali a do (i když dost studené) vody vlezli. Pán Řek si při plavání zpíval, my se drželi, abychom nepištěli. Ale bylo to super. Po další čtvrt hodině chůze jsme našli otevřenou tavernu a rozhodli se pro svačinu. Měli otevřeno ode dneška, takže menu bylo dost redukované, ale řekla bych, že toho na něm bylo díky tomu tak akorát. Dali jsme si česnekový chleba, smaženou cuketu a domácí bílé. Spokojenost.
Domů jsme to měli asi hodinu chůze. Tam jsme se zkulturnili a postupně vyrazili do restaurace Kalami Beach, kterou jsme měli chuť vyzkoušet a kde jsme dva dny před tím viděli parkovat české auto.
Paní servírka byla trochu vyvedena z míry když na otázku, co si přejeme, jsme se jí zeptala jestli je Češka. Ani jsem nečekala jinou odpověď, než že ano, vypadala česky a vůbec. No, nebyla :-) Nicméně kulinářský zážitek na úrovni, navíc jako už jsme zažili jinde, objednali jsme si hlavní jídlo a dostali i předkrm a zákusek. Ráďa měl čerstvou rybu, já typicky řecké stifado, telecí s rajčatovou omáčkou se šalotkou. A k tomu domácí růžové.
Cestou domů jsme trochu strávili a pak už jsme byli vzhledem k večerním teplotám rádi, že jsme pod peřinou.

Ostrůvek

Koupací místo

Originální bar patřící k pláži

Plážička k naší svačinové taverně

Každé místo je tu vyhlídka 

Západ slunce z večerní restaurace

19.4.2019 Řecko - Petriti, Korfu

První noc byla studená. Jako přes den na sluníčku dobrý, ale v noci teda frišno. A bydlík je stejně chladivý jak všechno ostatní, tak jsme byli ráno hodně rádi za sluníčko.
Začali jsme den snídaní, je v ceně a je bez vlastního výběru, ale bohatá, klasika chleba, šunka sýr, máslo, marmeláda, med, kafe, čaj, džus, doplněná o řecké snídaňové záležitosti jako jogurt, feta, ovoce nebo sladké pečivo.
Pak jsme vyrazili na průzkum vesnice. Měl tu být supermarket, drogerie a prodejna Harley Davidson :-) Ve skutečnosti je tu krámek, který je celkem slušný, supermarket, který je o dost horší a vypadá spíš jako ta drogerie se sortimentem doplněným o nevábně vypadající zmrzlá kuřata, a pomyslný, jen na mapě existující, Harley Davidson.
Jak už se nám to tak stává, z malého průzkumu se v mžiku stal výlet a my se najednou ocitli na cestě do sousední vesničky Korakades, šplhající do kopce bez vody a bez svačiny, no klasika. Vesnice byla trochu ghost town, vypadá to, že tam bydlí poslední generace a domečky jsou postupně opouštěny a nechány svému osudu.
Z vesničky jsme to nakonec vzali domů okruhem, přes vesnici Boukari, kde jsme v krámku ochutnali kumquat likér a limoncello a radši si koupili trubičky a zmrzlinu. Vyfotili jsme si moře a potkali další z mála, v tuhle roční dobu otevřených taveren, u které navíc zastavilo auto s českou poznávací značkou. A zbytek dne jsme strávili na sluníčku u bazénu, který je dost nekoupatelně studený, a večeří, tentokrát přímo v restauraci našeho ubytování. Ráďa si dal Gyros XXL a já typicky řecké meny - předkrm byla zapečená feta, na mě trochu moc kozí, s omáčkou, na mě trochu moc pálivou. Přesto jsem to skoro snědla, načež se přišla vyděšená domácí zeptat, proč jsem to nedojedla, jestli mi to snad nechutnalo! :-) Hlavní chod byla Gemista, plněné rajče a paprika směsí rýže a mletého masa, moc dobré. Zákusek donesli i Ráďovi a byl to řecký dezert z Bebe sušenek, broskví a šlehačky. Bylo to výborné, akorát já se příšerně přejedla.

U vesnice Korakades

A třikrát Boukari

18.4.2019 Řecko - Petriti, Korfu

Dnešní den začal v půl šesté ráno a skládal se z přesunu za přesunem. Ráno nás Anička zlatá hodila do Lillestrømu na vlak na letiště, pak nás čekal let do Budapešti a následně na Korfu. Byli jsme nervózní z velikosti a váhy našich zavazadel, přeci jenom Ryanair jsou vyhlášení svou neoblomností. Všechno ale vyšlo, na letišti na Korfu nás vyzvedl překvapivě skvěle anglicky mluvící domorodec a přepravil nás poslední hodinu do Petriti. K večeři jsme šli do nejbližší restaurace - moc jich stejně vzhledem k nesezóně není otevřených - na čerstvou rybu a řecký kebab, což se ukázalo být maso a zelenina na špejli, a už je na plánu jen odpočinek.

První foto - výhled z okna